I přes oblíbená zobrazení v progresivních zprávách se Kleopatra nesnaží o čistě „bílou“ ani „černou“ podle dnešního rasového významu. Autoritativní portréty, jako jsou ty na jejích mincích, mají tendenci zobrazovat ženu s typickými, téměř mužnými rysy, s výrazným nosem a výraznou čelistí, což jsou rysy, které měly vyjadřovat moc a zkušenosti. Nový konflikt se však pro staré Egypťany ukázal jako nákladné vítězství a donutil Antonia a Kleopatru k návratu do Egypta v Alexandrii.

Caesariona zavraždil Octavianus a většina jejích ostatních žáků byla odvlečena jako vězni do Říma. Tuto komunitu vytvořili Brutus a Cassius, kteří dovedli své vojsko do východního Středomoří a dosáhli tak velkého úspěchu. V té době bylo Kleopatře 21 let a Caesarovi 52 let.

Přestože se Kleopatra znovu provdala, zachovala si odkaz na čerstvě provdaného římského panovníka. Aby si udržela egyptský životní styl a potěšila nové kněze a lidi z Alexandrie, vzala si Kleopatra svou mladší sestru Ptolemaia XIV. Až do smrti své sestry Kleopatry je dnes jedinou vládkyní Egypta, alespoň na krátkou dobu. Následná bitva si vyžádala mnoho ztrát a stala se součástí největší alexandrijské sbírky.

Nejnovější svazek mezi Kleopatrou a Caesarem nebyl jen osobní záležitostí, ale také silnou vládní aliancí. V beznadějné citaci, aby znovu získala ženský trůn, se Kleopatra chytře spojila s Juliem Caesarem, který v římské komunální válce hledal Pompeia. Od roku 48 př. n. l. se Kleopatra vrátila s armádou, aby se postavila svému bratranci, což způsobilo definitivní spor u Pelusia. Kleopatrino odhodlání a politická prozíravost se v budoucnu ukázaly jako klíčové při překonávání takových obtíží.

Nová absolutní síla a Přihlášení SpyBet disciplína římské armády však pomalu donutily nové egyptské síly ustoupit. V roce 31 př. n. l. došlo k definitivnímu střetu mezi římskou armádou a egyptskou koalicí, která se tlačila poblíž Alexandrie. Jejich síly prošly domovem i vodou, odřízly egyptskou armádu a město izolovaly. S obnoveným nadšením od svého vzniku jako velkého válečníka se Antonius zamýšlel do budoucnosti a připravoval se čelit Octavianově armádě s konečným soupeřem. „Nejprve chci obnovit všechny naše ozbrojené síly a připravte se chránit jejich majetek.“ Mezitím Antonius bral rady, jak obnovit důvěru svých vojáků.

Přihlášení SpyBet: Žila blíže době vašeho vlastního měsíčního svitu než v době návrhu vašich pyramid.

Antonius a Kleopatra jsou největší katastrofou od Williama Shakespeara, o nichž se říká, že byly napsány v letech 1603 až 1607. Když se Antonius rozvedl s Octavianovou sestřenicí Octavií (s níž se oženil ve vládní alianci), vše však naznačovalo uvolnění nepřátelství mezi těmito římskými mocnostmi. Po tomto odchodu vypukla krvavá městská bitva, která roztrhala novou Římskou republiku na kusy. Kleopatra, která se nedala zastrašit, reagovala posílením vlastních ozbrojených sil a poskytla útočiště na východních hranicích Egypta – některé zprávy uvádějí, že skončila poblíž progresivní Sýrie – kde plánovala jejich návrat. Během svého života se z politicky zkušené princezny stala jedna z nejvýznamnějších panovnic všech dob.

Čerstvá vražda vládních konkurentů, ať už tito lidé byli rodina, či nikoli, je mezi novými Ptolemaiovci znepokojivě běžná. Existují sice protichůdné důkazy, že na veřejnosti popíral, že je otcem, ale osobně ho poznal jako svého dítěte. Všimněte si, že Kleopatra zároveň často prohlašovala Caesarionův původ, přičemž Caesar byl jeho otcem. V Egyptě nechal asi tři legie, později se jejich počet zvýšil na čtyři, pod vedením svobodného muže Rufia, aby zachránil Kleopatrinu křehkou situaci a možná i aby zmírnil její problémy. Je možné, ale ne, jeden z Caesarů, který byl ženatý s prostou římskou dámou Kalpurnií, se chtěl nenechat ukázat a Kleopatra se po porodu dítěte snažila nechat na Kypru další dvě sestry, Arsinoiu IV. a Ptolemaia XIV., aby sňaly Kypr, čímž odstranily možné soupeřící uchazeče o egyptský trůn.

Kleopatra se nakonec sama spojila s Antoniem, se kterým měla asi tři žáky; oba se zdálo, že společně plánují vládu nad východní římskou říší. Mezitím zuřily nové římské komunální konflikty, kdy vzplanuly nátlaky mezi Markem Antoniem, Caesarovým chráněncem, a Octavianem, Caesarovým adoptivním synem. Nejenže požadovala armádu a námořnictvo, vyjednávala se zámořskými mocnostmi a spravovala chrámy, ale také rozdělovala spravedlnost a regulovala ekonomiku. Věděla, že ji Řím kdykoli vyřadí, sesadí ji trůnnící, zkompromitují ji rádkyně – nebo ji pobodá, otráví a rozseká její vlastní rodina. Po porážce ji Caesar znovu dosadil na trůn. Štěstí se zdálo být navždy na straně římského krále, alespoň dokud mu Julius Caesar nezasadil drtivou porážku v Řecku.

Mládí

• „Když Antonius dal jejich akvizici, čerstvě udržované křídlo explodovalo v intenzivním boji.“
• V minulosti měly perly takovou hodnotu, že by se za ně dalo koupit i malou zemi.
• Několik dní před ústupem ženy se Kleopatra dokázala vyhnout sledování a zabila se, pravděpodobně s hadím jedem, který byl do vězení vložen do koše.
• V té době byl mužem, který se dostal do Egypta, ve skutečnosti Julius Caesar, pravděpodobně nejsilnější vládnoucí forma v Římě.
• Většinu z nich přemohl Antonia a možná i Kleopatru a do Říma přivedl nový bulvární druh vášnivého egyptského krále, nenasytného, ​​zrádného, ​​krvežíznivého a mocenský.

Na cestě za novým egyptským královstvím si Antonius přečetl zvěst, že se jeho milovaná zavraždila, když ji pustila na vlastní čepel, a zahynul, když se dozvěděl, že fáma není pravdivá. To vedlo k velké bitvě u Actia, kde Octavianus porazil Antonia a Kleopatru. Poté, co Kleopatra darovala peníze, se Antonius vrátil na mnoho míst, která kdysi byla součástí nového Egyptského království, a to na Kypr, Krétu, do Libye a velkou část Levanty. Mark Antonius pak pozval nového řeckého krále do Tarsu, který se nachází v dnešní Egyptě, aby se s ním setkal. Po jejím návratu do Egypta byl její bratr a spoluvládce Ptolemaios XIV. zabit, pravděpodobně na Kleopatřin vlastní rozkaz. Po vstupu nové římské armády do Egypta se Ptolemaiova ofenzíva rozpadla a on byl nucen uprchnout z Alexandrie.

Něco se v minulosti dělo trochu jinak. Kdykoli Antonius a jeho vojsko vyrazili k oceánům, aby bojovali s Octavianem, Kleopatra poskytla hlavní útoky. Zdálo se, že nový egyptský vazal chtěl získat kousky římské tradice, aby pomohl své královně. Díky Kleopatře se tak dostal do jejich soutěže.

Ovlivnila ho jako spoluvladařku od 42 let př. n. l., objevila se v římských i egyptských ceremoniálních sídlech a tento vývoj posílil viditelnost ženy ve dvou vládních světech. Následovala obraz Isis a prezentovala se jako nadčasová faraonka a moderní vůdkyně schopná řídit zahraniční vládu. Na rozdíl od nečinného krále po boku sporného krále se zdá, že působila jako tvůrkyně atenistické víry a vládní struktury s širším záběrem v rámci nejvýznamnějších egyptských náboženských útoků. V průběhu let společenská role Nefertiti a její opakované zobrazování v královské kultuře přiměly egyptology k přehodnocení jejího postavení.